Mobbing označuje nejrůznější formy znepříjemňování života na pracovišti. Charakteristická je pro ně skrytost, rafinovanost a zákeřnost. Při rozhodování, zda už jde o mobbing se užívá tzv. Leymannova pravidla: za mobbing lze považovat pouze chování, které se objevuje alespoň 1x týdně po dobu minimálně 6 měsíců. Někdy bývá pod mobbing zařazováno i sexuální obtěžování na pracovišti, jiné pojetí mobbing vymezuje jako špatné zacházení bez sexuální či rasové příčiny. Dle výsledků výzkumu z roku 2002 je obětí mobbingu 4–8 % pracujících.
Bossing je jakousi podskupinou mobbingu. Je specifický tím, že šikany se dopouští nadřízený pracovník.Od šikany školní a vojenské se mobbing odlišuje právě svou skrytostí, rafinovaností a zákeřností.
Formy chování a postupy, které je možné považovat za mobbing:
* Kategorie I – útok na možnost vyjádřit se, svěřit se (neustálé přerušování, bezbřehá kritika, vyhrožování)
* Kategorie II – útoky na sociální vztahy („nemluví se“ s vámi, jste vzduch, jste odloučeni od svých kolegů, ostrakismus)
* Kategorie III – útoky na vaši pověst úctu a vážnost (pomluvy, zesměšňování, znevažování národnosti, vyznání)
* Kategorie IV – útoky na kvalitu pracovního či osobního života (nesmyslné pracovní úkoly, nesplnitelné úkoly)
* Kategorie V – útoky na zdraví (práce poškozující zdraví, vyhrožování fyz. násilím, sexuální obtěžování)
Fáze mobbingu
Pavel Beňo určuje u mobbingu čtyři fáze:
1. první konflikty, schválnosti, pomluvy, zadržování informací – nejde ještě o plánovité chování
2. přechod k systematickému psychoteroru, činnosti jsou plánovány a vykonávány se záměrem poškodit druhého
3. v této fázi dochází ke konkrétnímu napadání a útokům, obviňování, pracovnímu přetěžování; mobbovaný je před vedením označen za „černou ovci“, což vede k dalším křivdám a zároveň mobbing dostává požehnání od vedení společnosti
4. postižený je zlomen v celé struktuře své osobnosti a obyčejně vykazuje ty znaky chování, jež mu byly zpočátku neoprávněně vytýkány, s touto novou situací se musí zaměstnavatel vypořádat a postižený je např. propuštěn.
Cíle a příčiny
Cílem mobbingu je poškození druhého za účelem jeho následného propuštění ze zaměstnání (lidově „vyštípání z práce“). Příčin může být velké množství, především se ale na mobbingu podepisuje:
* pocit sociálního ohrožení, strach z nezaměstnanosti na straně mobbujícího
* nízká firemní kultura
* závist a konkurenční vztahy
* struktura osobnosti mobbovaného
Mobbing je živen atmosférou tržní ekonomiky, s její tvrdou konkurencí a hrozbou nezaměstnanosti.
Následky a nebezpečí mobbingu
Následky mobbingu mohou sahat od četných psychosomatických symptomů a potíží až k sebepoškozování a sebevraždě. Skrytost a zákeřnost mobbingu mnohdy v mobbovaném vyvolá dojem, že trpí stihomamem, a ten o sobě začně vážně pochybovat.
Obrana proti mobbingu
Bránit si své sebevědomí lze snad jen stálým opakováním si, že kdo nám škodí tímto způsobem, už s námi vlastně souboj prohrál. Kdo se k takovému jednání snižuje, nemůže být silný ani sebevědomý.
Kolektivní obranou jsou rozmanité výzvy a petice proti nelidským vztahům v zaměstnání.
Obranou proti mobbingu je včasná prevence a informovanost. Oběť se musí začít bránit hned zpočátku. Pokud nepomůže klasická obrana (vzepřít se mobbingu), je vhodné kontaktovat odborníka či občanské sdružení. Pomoci by mohl (teoreticky) také Úřad práce anebo odbory.
Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Bossing#Definice
Situace se tak nejenže neuklidňuje, řekl bych, že právě naopak se vyostřuje. A jakkoli může tuto situaci vyřešit nový ředitel, bude-li dosazen kdokoli z opačného tábora, k čemuž se zjevně díky urychlené volbě zástupce do výběrové komise chystá, hrozí, že dojde k nejhoršímu, tedy k absolutnímu boji, vedoucímu k zhoršní kvality výuky, ať si kdo chce co chce říká.
